Rozhovor pro Naši pravdu

Tento rozhovor vyšel v nedávné době v týdeníku Naše pravda. Otázky mi kladl Pavel Mrštík. Bohužel dosud nevyšel v online verzi periodika, proto nepřidávám odkaz na konkrétní článek.

Ahoj Michale! Mohl by ses našim čtenářům blíže představit. Co jsi vystudoval, co děláš za práci a jak rád trávíš volný čas?

Narodil jsem se v roce 1989 v Hradci Králové. Přesto se považuji za Moraváka, od 4 let žiju v Kroměříži a všichni předci, o kterých vím, byli Moraváci. Pouze můj otec se téměř celý život stěhoval, kam armáda potřebovala. V roce 2008 jsem absolvoval osmileté gymnázium, poté jsem vystudoval bakalářský obor Informační technologie na VUT v Brně, spolu s doplňujícím pedagogickým studiem. Ke konci bakalářského studia jsem byl také zmocněncem petičního výboru petice proti školnému, organizované SOS student. Následně jsem 3 roky pracoval jako programátor informačních systémů v jedné kroměřížské soukromé firmě, v téže době, kdy jsem do firmy nastoupil, jsem byl na 4 roky zvolen krajským zastupitelem. Po práci ve firmě jsem se vrátil ke studiu a vystudoval jsem inženýrský obor Učitelství informatiky pro střední školy na UTB ve Zlíně. Potom jsem vyučoval odborné předměty oboru Informační technologie na střední škole. Zároveň jsem se pokusil o doktorské studium Didaktiky informatiky na UPOL v Olomouci, nicméně po zvolení městským zastupitelem v roce 2018 jsem doktorátu dával nízkou prioritu a studium jsem nedokončil.

V roce 2020 mi ředitel školy týden před koncem školního roku sdělil, že mi neprodlouží smlouvu. Po pár měsících bez zaměstnání jsem nastoupil do svého současného zaměstnání programátora v olomoucké firmě. Školství mě v některých ohledech bavilo více, na mém současném zaměstnání mě těší to, že software, na kterém se podílím, se dodává od kroměřížské nemocnice po zábavní park v Malajsii.

Jinak mám rád pěší turistiku, metalovou hudbu, rád se podívám na dobrý film nebo se sejdu s přáteli. Jsem také kapitánem šachového družstva SLAVIE Kroměříž v nižších soutěžích. Činnost v šachovém klubu mě dovedla do vedení TJ SLAVIA Kroměříž, která v současné době sdružuje 7 oddílů různých sportů. Členem vedení TJ jsem téměř nepřetržitě již od roku 2011. Letos jsem byl také zvolen hospodářem krajského šachového svazu.

V kolika letech jsi začal být politicky aktivní a co nejvíce formovalo a mělo vliv na tvé současné názory?

Politicky aktivní jsem prakticky od svých 18 let, politiku jsem sledoval už pár let předtím. Mé názory určitě formovala nespokojenost s tehdejším stavem společnosti, částečně i rodina nebo třeba studium literatury.

Žiješ v Kroměříží ve Zlínském kraji. Jak hodnotíš život zde? Co zdejší lidi nejvíce tíží?

Začal bych trochu zeširoka. Před komunálními volbami mi dvě média, jedno z nich veřejnoprávní, poslaly jako lídrovi komunální kandidátky tři otázky. Zajímavé bylo, že ty otázky si byly velmi podobné a jakoby z oka vypadly jedné předvolební grafice pirátské strany. Při odpovědi jsem obě média na toto upozornil, z jednoho mi došla odpověď, že jim tak dopadla anketa. Asi hlasovala především nějaká pirátská úderka. Ty otázky se týkaly krytého bazénu, parkování a dostupnost bydlení.

Všechny tři tyto věci jsou určitými problémy města. Krytý bazén je zastaralý, parkování je problém asi ve všech městech a dostupnost bydlení určitě není ideální. Ale nepovažuji to za největší problémy.

Velkým problémem Kroměříže je doprava. Silniční síť ve městě má topologii přesýpacích hodin. Kritickým místem je především most přes řeku Moravu (dodnes často označovaný po komunistovi Karlu Rajnochovi), který je kromě dálničního obchvatu jediným silničním mostem přes Moravu a tak se na něj shlukuje celé město a ve špičkách často vznikají kolony. Podobná situace je na Kojetínské ulici. Pokud nastane nějaká nehoda, je velmi složité až nemožné kritická místa objet.

Ideální není ani nabídka pracovních míst. Mnoho Kroměřížáků dojíždí. Já třeba 40 km. Ještě horší je situace v západní části okresu, např. na Morkovicku nebo Koryčansku. Můj bývalý žák žije ve Zborovicích a dojíždí do stejné firmy jako já, ten to má okolo 60 km. I mzdy na Kroměřížsku a ve Zlínském kraji patří k těm nižším.

Pomoct zaměstnanosti na Kroměřížsku měla průmyslová zóna v Holešově, ta však dlouho nelákala žádné investory, myslím, že i díky nepříliš odbornému a ODS politicky dosazenému vedení. Současné vedení v čele s Lucií Pluhařovou dosáhlo určitého zlepšení.

Problém je i s kapacitou sociálních služeb. Kroměříž má sice v poměru na obyvatele vysoký počet míst v domovech seniorů, ale ani to nestačí. Pro jednoho známého nenašla rodina místo v domově, a tak jej umístila do 45 km vzdáleného Kyjova, do soukromého zařízení.

Obecně je těžké říci, co Kroměřížáky tíží. Pokud sleduji názory, tak každého trochu něco jiného. V poslední době začíná být problém např. s dostupností lékařů. Ideální není stav cyklostezek, v historickém městě se to těžko řeší. Relativně nízká je úroveň kulturního života. Kroměříž je sice hezké město, ale problémů by se našlo více.

Dlouhá léta jsi byl aktivní v komunální politice. Pracoval si ve výborech a v letech 2018-2022 byl zvolen do zastupitelstva. O co ses nejvíce aktivně zasazoval zasahoval a v čem spočívala tvá práce?

V zastupitelstvu jsme za KSČM byli dva a zůstali jsme v opozici. Člověk si tak nemohl moc vybírat, čím se bude zabývat. Po zvolení se na mě velmi často začali obracet popeláři a další zaměstnanci z poloměstské firmy Biopas. Stěžovali si na nízké mzdy a obecně špatné pracovní podmínky. Věc jsem s nimi řešil a povedlo se nám dotlačit město i Biopas k určitému zlepšení. Pracoval jsem také v kontrolním výboru. Řadu kontrol jsem inicioval a na mnohým jsem se také podílel – např. kontrola veřejné zakázky na opravu lávky, kontrola voleb do osadních výborů, kontrola veřejné zakázky na svoz odpadu. Upozornili jsme na řadu nedostatků, občas jsme i dokopali město k nápravě. V posledním roce se stala velkým tématem snaha nyní bývalého starosty Němce postavit sochu biskupovi Karlu II. z Lichtenštejna-Castelcornu. Ten se sice zasloužil o stavební rozvoj města, ale měl také podíl na justičních vraždách v severomoravských čarodějnických procesech a přímo podepsal upálení odpůrce procesů Kryštofa Lautnera. Zejména ve spolupráci s Olgou Sehnalovou za ČSSD a s Richardem Kremlem za zelené se nám podařilo zastavit financování této akce. Ale smlouvy už byly bez našeho vědomí podepsány a i když jsou v současné radě i zásadní odpůrci sochy, je problém smlouvy vypovědět, tak nevím, jak to nakonec dopadne. V návaznosti na to jsem rozporoval chaotické fungování rozpočtovacích procesů města, které umožnily uvolnit část financí na tuto sochu bez souhlasu zastupitelstva. Podařilo se také zastavit nesmyslné otáčení jednosměrek v centru nebo předražené vybavení zasedačky zastupitelstva.

Milou povinností zastupitele bylo také oddávání a vítání občánků. I když se objevily např. stížnosti od jednoho antikomunisty, co vím, tak většina lidí, které jsem oddával, na svou svatbu ráda vzpomíná.

Před pár lety jsi se stal známý, zejména u mladých lidí na sociálních sítích, když tě někdo vyfotil poté, co jsi usnul ve vlaku. Pověz nám, jak to tenkrát skutečně celé bylo?

Přemýšlím, zda má na tuto otázku vůbec smysl odpovídat. Myslím, že jen málo lidem tím vyvrátím názor, který si mnozí bez dalšího udělali po shlédnutí fotografie, tedy že jsem byl ožralý jako dělo.

Jelikož jsem zvyklý říkat většinu věcí otevřeně, řeknu to takto. Nejsem abstinent a občas si vypiju víc, než by bylo zdrávo. Nehodlám si hrát na svatouška. Občas taky třeba mluvím sprostě 🙂

Vtipné je, že to vůbec není případem této fotografie. Fotografie vznikla, když jsem byl na cestě z Chocerad do Prahy. Byl jsem s přáteli na vodě na Sázavě, jeli jsme úsek Kácov-Chocerady. Do Prahy jsem jel na jednání Ústřední rozhodčí komise, která řešila stížnost naší okresní organizace a dalších, kdy jsme si stěžovali na nesvolání mimořádného sjezdu, přestože jej byl ÚV povinnen svolat. Na vodě se všichni oblékali uvolněně, já jsem nepřepnul na jiný styl oblékání. Navíc jsem vstával dost brzo, po pár hodinách spánku, tak jsem usnul, a vypadal jsem, jak jsem vypadal. Myslím, že účastníci daného jednání by mohli potvrdit, že jsem na něm opilý rozhodně nebyl.

Jak vidíš současnou politickou situaci v ČR? Jak se stavíš k širší spolupráci na levici?

Současnou politickou situaci v ČR vidím jako velmi složitou vzhledem k zájmu obyčejných pracujících lidí. Lidé absolutně rezignovali na nějaké nároky na politiky. Jak jinak vnímat situaci, kdy do druhého kola prezidentské volby postoupili dva absolutně bezzásadoví kandidáti, kteří měnili názory, jak se to hodilo jejich kariéře. Levice je mimo parlament, tak není nikdo, kdo by hájil zájmy běžných lidí. Z parlamentních stran mají levicové křídlo sice piráti, ale jak vidno, v poslední době stranická většina toto křídlo dost tvrdě potlačuje.

Parlament bez levice nezažil českomoravský prostor od roku 1945, pokud vynecháme nesvobodné období 1938-1945, tak jej nezažil od začátku 20. století. Rozdíl je v tom, že v letech síly 1938-1945 se síly nalevo od Hitlera dokázaly spojit a společně se postavit nepříteli. Ještě horší rozdíl je v tom, že tehdy levice nepřišla o podporu lidí.

V současné době se zatím zdá, že současná levice se nedokáže společně postavit pravicovému nepříteli. Levicové strany se zmohou maximálně na vzájemný souboj o těch pár procent voličů, co jim zbyl. Na sobě navzájem vidí každé smítko a tvrdě si ho vyčítají, přitom si optimisticky malují, jak se do parlamentu vrátí. Přitom v číslech volebních průzkumů, které v posledních letech levici spíše nadměřovaly, není téměř žádné zlepšení vidět. To vše se náramně hodí pravici, která tak téměř nerušeně může likvidovat sociální stát. V atmosféře vzájemné nevraživosti na levici dokonce někteří „levičáci“ hledají možnosti spolupráce u asociální pravice. Někdy tito „levičáci“ spolupracují s naprosto děsivými lidmi, jako Petr Hampl, Michal Semín či Zdeněk Pernica.

Ve všech větších stranách nalevo od současného parlamentu vidím určité osobnosti, které se snaží tuto situaci zvrátit a hledat cestu ke spolupráci levice. Ale je to dost těžké. Osobně při všech příležitostech říkám, že já budu rád za každý posun parlamentu a zastupitelstev doleva. Přitom kde jsou rozumní lidé, tak jde vše snadno. V okrese se nám třeba podařilo dojednat koalici s ČSSD v Hulíně.

Je nutno také říci, že i třeba ve Francii nebo v Moldávii byla levice těžce rozhádaná, daleko více než levice v ČR. Levicové strany v těchto zemích musely překonat relativně čerstvé vzájemné křivdy. A přesto, že volební situace levice v těchto zemích nebyla tak těžká jako v ČR, dokázaly tyto strany vytvořit předvolební koalice, které jim pomohly získat větší vliv. Další předvolební koalice vytvořily levicové strany v Polsku, Španělsku nebo v Portugalsku.

Tzn. situace levice v ČR mě velmi trápí. Myslím, že by levicové strany měly potlačit své ego a spolupracovat tak, aby levicové hlasy přestaly propadat. Dosavadní zkušenost mě ovšem v tomto vede k pesimismu.