Od: Michal Kostka
Komu: msd@mladi.cz
Předmět: Reakce na akci „Odnášení kytky z památníku“
Otevřený dopis předsedovi MSD Lukáši Ulrychovi
Vážený pane Ulrychu,
v dnešních dnech, kdy si celá levice připomíná významné 145. výročí vzniku sociálně demokratické strany v českomoravském prostoru, jsem se zájmem shlédl Vaše video, kde vracíte kytku KSČM.
Přiznám se, že aby někdo bral kytku z památníku a vracel ji, jsem ještě neviděl. Nu což, člověk občas objevuje věci nové.
Ovšem vůbec nejsem přesvědčen o vhodnosti Vašeho činu. Nejsem si jist, zda si uvědomujete, jaká to byla strana, která tehdy v roce 1878 vznikla. Není pochyb, že názvem má blíže k Vaší současné sociálně demokratické straně než k současné KSČM. Ale má k ní blíže i hodnotami, programem? Neřekl bych, naopak mě určité indicie vedou k tomu, že za bližšího následovníka této strany by se s klidným svědomím mohla označit KSČM.
Sociálně-demokratická strana českoslovanská v Rakousku, která tehdy vznikla, nebyla rozhodně stranou komunistickou, ale ani nekomunistickou, byla to strana různých socialistických proudů. Jak se dočteme i na stránkách http://www.historiecssd.cz/, velmi významná byla v rámci této strany austromarxistická frakce.
Jaké byly poměry ve straně, koneckonců jasně ukázaly roky 1919-1921. Teprve tehdy došlo k odštěpení komunistické strany od sociální demokracie, takže teprve tehdy můžete mluvit o nekomunistické sociální demokracii. A to ještě jen velmi rezervovaně, protože ani tehdy nebyla sociální demokracie komunistů zcela prosta. Například v roce 1932 přijali sociální demokraté mezi sebe odštěpeneckou frakci KSČ, která sebe sama nazývala „leninovci“.
Ale zpět k poměrům ve straně, které se vyjevily v letech 1919-1921. Josef Hybeš, jeden z otců zakladatelů, tedy aktérů toho výročí, které si dnes připomínáme, se přihlásil ke KSČ. Přihlásila se k ní celá řada sociálních demokratů – třeba syn dalšího ze zakladatelů, Ladislava Zápotockého, Antonín, bývalý předseda sociálních demokratů Bohumír Šmeral a další. O tom, kam ideově směřovala sociální demokracie do rozkolu, jasně mluví čísla. Ještě nerozdělená sociální demokracie získala ve volbách 1920 celkem 1,6 milionu voličů. V následné prosincové generální stávce, kterou svolalo levicové křídlo sociální demokracie, zárodek KSČ, zastavilo práci milion dělníků. Z nich pak 3000 bylo zatčeno a 13 dokonce zastřeleno, za vlády pravého křídla strany, kterou sami volili. Nebudu Vás obtěžovat jmény či to snad vyčítat dnešní sociální demokracii – beru historii takovou, jaká je. Ale je na místě se zeptat – pokud tvrdíte, že KSČM má problém se vyrovnat s historií vlastní strany, jak se ČSSD vyrovnává s touto historií?-
Pak tedy tvrdíte, že KSČM se z pojmu levice málem povedlo učinit sprosté slovo. Souhlasím s tím, co se málem povedlo, nemohu souhlasit s označením viníka. Je snad KSČM vinna tím, že pravičáci posměšně Janu Maláčovou nazývali Venezuela, protože se postavila za tradiční sociálně demokratické hodnoty? Neřekl bych.
Dále předčítáte seznam sociálních demokratů, perzekuovaných KSČ. Předně bych rád zdůraznil, že je mi líto každého člověka, který byl nespravedlivě perzekuován. Stejně tak KSČM, kterou obviňujete z nevyrovnání se s minulostí, se jasně k minulosti vyjádřila. KSČM se jasně omluvila všem, kteří trpěli neoprávněnými represemi. Silně pochybuji, že byste toto prohlášení neznal, jen ho asi zřejmě záměrně ignorujete, protože se Vám zrovna nehodí do krámu.
Mimochodem, když už v seznamu perzekuovaných uvádíte jména Jaromír Nechanský a Veleslav Wahl, slušelo by se uvést také to, že jmenovaní byli odsouzeni za něco, co tehdy bylo trestné i v zemích tzv. západu a co je trestné i dnes (všude na světě a tedy i u nás), tedy naprosto prokazatelnou činnost ve prospěch cizích zpravodajských služeb (mimochodem ve prospěch státu, kde je slovo levice v evropském slova smyslu sprosté celé jejich dějiny – snad s tím pohnul aspoň Bernie Sanders).
Tedy podtrženo a sečteno – ČSSD a KSČM spojuje společná historie, a to nejméně do roku 1919. Snažit se ji komunistům upírat, nedává vůbec žádný logický smysl. Stejně tak komunisté a sociální demokraté dokázali spolupracovat v letech 1939-1945, tedy v době největšího ohrožení levicových hodnot a demokratických hodnot vůbec.
A nyní, po roce 2021, čelíme největšímu ohrožení levice od roku 1945. Levice je poprvé zcela mimo parlament. Pravice se předhání v návrzích na likvidaci sociálního státu. Je to opravdu doba na vyčítání si minulosti a teatrální odnášení kytek? Nemyslím si. Podobné hurá akce jen roztáčejí kolečka vzájemných útoků levicových stran na sebe navzájem a dobře tak slouží pravici.
Pane Ulrychu, mám Vás za velmi inteligentního člověka. Např. Váš článek o důchodové reformě ukazuje, že jste v mnoha věcech schopen proniknout do hloubky a chytře je analyzovat. Stejně skvěle jste popsal i corbynovskou Labour Party. Proto jste si jistě analyzoval i současnou situaci ČSSD. Preference minimální, šance na návrat do parlamentu nejistá, pokud byste se do parlamentu dostali, tak jen pár poslanců a vliv téměř nulový. Musíte vidět stejně jako já, že jediná naděje pro levici je ve spolupráci, soupeření o pár procent voličů nepřinese pravděpodobně téměř vůbec nic.
Koneckonců, v mnoha evropských zemí levice dostatek rozumu a přes rozpory se snaží spolupracovat navzájem – ve Španělsku, ve Francii, ve skandinávských zemích, ve Slovinsku a jinde.
Jde-li Vám tedy skutečně o prospěch levice, nemohu než učinit jednu nabídku – pojďme všichni společně – celá levice – hledat cesty, jak opět získat důvěru lidí. Historie nás jistě nebude chválit za to, jak dobře jsme se jako levice mezi sebou kopali a vesele jsme nechali pravici vládnout a bavit se nad naší vzájemnou nevraživostí.
S pozdravem
Ing. Michal Kostka
člen ÚV KSČM
místopředseda KV KSČM Zlínského kraje